Krach snah směřujících k moderní stavební legislativě v České republice

Po několika letech se Česká republika ve věci rekodifikace stavebního práva vrací nejen k původnímu nefunkčnímu modelu, ale ještě jej naopak zhoršuje v podobě nového nadbytečného Jednotného enviromentálního stanoviska a dalšího úřadu. Právě to je výsledek návrhu nového stavebního zákona Ministerstva pro místní rozvoj pod vedením Ivana Bartoše a návrhu JEP Anny Hubáčkové z Ministerstva životního prostředí.

CO NOVÁ PODOBA STAVEBNÍHO ZÁKONA URČITĚ NEPŘINESE?

• nedojde k zjednodušení složitého a dlouhého procesu: nebude 1 razítko, 1 úřad, 1 rok
• nebudou zákonem vymahatelné lhůty
• nebude integrace
• nebude racionální územní plánování
• nebude jistota ani stabilita

 

CO NOVÝ NÁVRH NAOPAK PŘINÁŠÍ?

• nové zbytečné superzelené razítko a spolu s ním nový úřad, který fakticky s ničím nepomůže
• návrat zpět o 5 let, a ještě další zhoršení
• nový korupční prostor
• kromě stavebního speciálního nového úřadu bude ještě nový úřad pro digitalizaci tak možná někdy bude tento nevyhovující stav digitalizován

Jak jsme se po mnoha letech dostali tam, odkud jsme vyšli, a ještě si zhoršili pozici

Sami předkladatelé návrhu novely stavebního zákona a dotčených zákonů v dokumentaci přiznávají, že skrze ní nemá dojít ke změně základních principů, které se vtělily do kompexu rekodifikace stavebního práva, přijaté v loňském roce. Slibují tedy stejné ambice, které se nicméně – nutno zdůraznit, do materiálu zasadně nepromítly a nebyly tedy naplněny. „Českou republiku v případě, že tento návrh bude na sílu prosazen, nečeká ani rychlejší, ani transparentnější, ani stabilnější a méně byrokratické stavební řízení. O to více, že samotný návrh je mediálně úzce propojen a navázán na návrh MŽP v podobě Jednotného enviromentálního stanoviska. Ani v tomto případě se pokus legislativně technicky moc nezdařil – to je jako když 2 různé party zahájí stavbu tunelu ze dvou stran a místo toho, aby se díky komunikaci uprostřed potkaly, se v důsledku zcela odlišného postupu prostě minou v trase i hloubce. Bohužel nemáme díky tomu tunely 2, ale jen 2 různé cesty do temnoty,“ komentuje Kadeřábek.

Chystá-li se Vláda České republiky se návrhem skutečně zabývat, je nutné veřejně přiznat, že projednávaný materiál zásadním způsobem ničí princip integrace rozhodování. Naopak zachovává současný složitý a nefunkční model. Ti, kdo budou žádat se rozhodně nemohou těšit ani na 1 razítko, ani na 1 úřad, a v důsledku toho ani na zkrácení délky procesu na 1 rok.

„V roce 2017 byly předloženy teze, které měly definovat budoucí podobu nového stavebního práva v České republice. Časem došlo k jejich zjednodušení v heslo 1 úřad, 1 řízení, 1 razítko, 1 rok. Po pěti letech intenzivních jednání, práce, shodě v tom, že původní systém je nefunkční a je nutné jej změnit, a také v tom, že tyto teze jsou konsensuální se Česká republika vrací k tomu, co nefunguje, a rychlému, jednoduchému a funkčnímu procesu klase do cesty další překážky, například Jednotné enviromentální stanovisko,“ uvádí celou problematiku Ing. Tomáš Kadeřábek, ředitel Asociace developerů České republiky.

 

Bez diskuse, bez spolupráce, za zavřenými dveřmi, netransparentně

Novela byla připravována za zavřenými dveřmi, bez jakékoli diskuse s odbornou veřejností. Oproti předchozím zvyklostem nedošlo k jednání v odborných skupinách ani nad zadáním, ani nad věcným záměrem, ani nad samotným návrhem. Nebylo svoláno ani kolegium ministra, které se v tomto případě osvědčilo pro odbornou diskusi v posledních letech. Návrh novely odborná veřejnost poprvé viděla až poté, co byl zveřejněn v elektronickém systému e-klep k meziresortnímu vypořádání.

Představený návrh sice prošel meziresortním připomínkovým řízením, ze kterého vzešlo velké množství nesouhlasů a připomínek. Proces ale rozhodně nelze považovat za standardní, a vypořádaní jako takové za uskutečněné. Na konferenčním vypořádání připomínek, které bylo původně avizováno, byli účastníci k jejich překvapení informováni, že vypořádaní připomínek na místě neproběhne, ale že jde fakticky jen o diskusi nad různými tématy, a že klíčové věci na tomto setkání diskutovat ani nelze, protože jsou výlučnou kompetencí politického rozhodnutí pana ministra, který na tomto jednání nebyl přítomen, a úředníci MMR neměli jakýkoli mandát je diskutovat. Na základě tohoto vyjádření ze sálu odešlo větší množství hostů, mimo jiné zástupci MV ČR a mnozí další, s odůvodněním, že tento způsob je jen ztrátou času, a nepřinese fakticky žádný výsledek. Což se ostatně nakonec také potvrdilo. Bylo to, jak přiznali sami úředníci v předsálí mimo záznam, diskusní setkání pouze proto, aby pan ministr mohl následně poukázat na to, že vypořádání připomínek proběhlo za účasti zástupců připomínkujících konferenčním způsobem.  Projednání pro projednání, nikoli pro obsah.

Celý tento přístup nelze označit jinak než jako ignoraci odborných kruhů. V případě Jednotného enviromentálního stanoviska není situace o nic lepší, když nyní zástupci MŽP svolávají projednání s odbornou veřejností s tím, že před tím na něj nebyl čas. Zároveň ale veřejně sdělují, že do materiálu se stejně již nic nepropíše, neb je uzavřen a projednání je tak opět jen formalistickou snahou odškrtnout si položku „bylo projednáno“ a deklarovaným účelem je setkání a kontrola vypořádací tabulky.

„Návrh novely, jak je nyní představen, nelze považovat za připravený ve spolupráci, projednaný, vypořádaný či dokonce konsensuální s těmi, kterých se především týká. Ostatně o tom svědčí také velké množství podaných připomínek k návrhu, a široký nesouhlas s materiálem. Fakticky s jeho zásadním odmítnutím,“ upozorňuje Kadeřábek.